Černá kniha nelegálního hazardu 2025: 1 113 značek v jednom

Zpráva, která posunula debatu o hazardu o několik stupňů

V listopadu 2025 zveřejnil Institut pro regulaci hazardních her dokument s jednoduchým, dramatickým názvem — Černá kniha nelegálního hazardu 2025. Tiskovou konferenci k uvedení knihy jsem sledoval online a pamatuju si, že mě zasáhla hloubka datové práce za ní. Do té doby jsem měl o nelegálním trhu pocit, že je to šedá kategorie, ve které se dají odhadovat řády, ale nic víc. Černá kniha tyhle odhady nahradila konkrétními čísly a pojmenovala rizika tak, že je najednou bylo těžké ignorovat.

Tenhle článek je o tom, co v knize je, kdo za ní stojí a jaké návrhy z ní pro regulátora vyplynuly. Širší kontext boje s černým trhem popisuji v článku o nelegálních sázkových kancelářích v ČR.

Kdo Černou knihu vydal a proč právě teď

Černou knihu vydal Institut pro regulaci hazardních her (IPRH) ve spolupráci s Centrem ekonomických a tržních analýz (CETA) v listopadu 2025. IPRH je nezisková odborná platforma, která sdružuje odborníky na regulaci hazardu, akademiky, představitele regulovaného sektoru a zástupce veřejného zájmu. CETA je think tank specializovaný na kvantitativní ekonomické analýzy. Spojení těchto dvou organizací dalo knize kombinaci regulačního know-how a tvrdé ekonomické datové práce.

Načasování nebylo náhodné. Trh se po novele zákona o hazardních hrách z ledna 2024, která zpřísnila řadu parametrů (sazba daně pro kurzové sázky z 23 % na 30 %, panic button, limit 50 000 Kč pro zdanění výher), začal výrazněji polarizovat mezi regulovaný a neregulovaný segment. IPRH a CETA identifikovaly mezeru — zatímco regulovaný trh je statisticky dobře zmapovaný IPRH i Národním monitorovacím střediskem, nelegální segment zůstával v mlze. Černá kniha tu mezeru zaplňuje.

Jan Řehola, ředitel IPRH, zvolil při představení knihy přímý tón: „Je nejvyšší čas přijmout systémová opatření. Nelegální hazard nelze tolerovat — ohrožuje veřejné finance, hráče i důvěru v regulaci samotnou.“ Tahle věta shrnuje motivaci celého dokumentu. Nejde o akademickou publikaci, je to výzva k akci.

Hlavní zjištění: čísla, která knihu nesou

První tvrdé číslo — na české hráče cílí celkem 1 113 nelegálních značek. V porovnání s 27 legálními provozovateli v Česku je to poměr přibližně 40:1. Nelegální značek je desetinásobně víc než legálních a každá z nich představuje potenciální past pro hráče, který se spletl při hledání oficiální sázkovky.

Druhé tvrdé číslo — odhadovaný objem nelegálního hazardu v ČR činí přibližně 14,5 miliardy Kč GGR. To je zhruba 30 % velikosti legálního trhu (65,7 miliardy Kč GGR za rok 2024 podle IPRH). Pokud by tento objem proběhl regulovanou cestou, stát by získal další daňové příjmy a hráči by měli dostupné standardní ochranné nástroje (RVO, limity, panic button).

Třetí tvrdé číslo — tři největší nelegální značky mají dohromady 111 tisíc vyhledávání měsíčně na Googlu. Celkem Češi vyhledávají nelegální hazardní weby přibližně 1 milionkrát měsíčně. Tohle ukazuje, že nelegální trh není okrajový jev, který by se skrýval před veřejností — je to běžně vyhledávaný online obsah, který se etabluje v povědomí hráčů.

Čtvrté číslo — stát ročně přichází kvůli nelegálnímu hazardu o více než 330 milionů Kč měsíčně na daních, tedy přes 2 miliardy Kč ročně. Až 800 tisíc Čechů riskuje hraním u nelegálních provozovatelů. Tohle je obrovské demografické číslo — zhruba každý desátý dospělý Čech je potenciálně v kontaktu s černým trhem.

Nelegální značky cílící na český trh

Jednou z nejcennějších částí Černé knihy je mapování, jak nelegální provozovatelé fungují. Většina z 1 113 značek je registrována v offshore jurisdikcích (Kypr, Malta v neregulovaném režimu, Curaçao, Gibraltar, Panama), odkud provozují webové stránky cílené přesně na české hráče — český jazyk, české platební brány, české marketingové kampaně. Řada z nich využívá brand spoofing, tedy napodobuje vizuální i textový styl oficiálních českých značek.

Od roku 2017 odhalila Celní správa ČR přes 1 400 nelegálních kamenných heren — dvakrát více než legálních provozoven, které v zemi aktuálně fungují. Tohle číslo doplňuje online mapu o offline rozměr. Nelegální hazard v Česku je tedy jev jak online, tak fyzický, byť proti kamenným hernám se státu relativně daří bojovat a počty odhalených heren rostou.

Sociologický výzkum pro IPRH vedený Robertem Klobuckým ukázal znepokojivé číslo: pouze 23,6 % hráčů zapsaných v Rejstříku vyloučených osob se nikdy nepokusilo hrát u nelegálních provozovatelů. Tedy 66,2 % hráčů v RVO hraje u nelegálních provozovatelů občas nebo pravidelně. Tohle zjištění znamená, že Rejstřík vyloučených osob — jeden z hlavních ochranných nástrojů — funguje jen v rámci legálního trhu a nelegální operátoři ho efektivně obcházejí.

Dopady na státní pokladnu a trh

Aleš Rod, ekonom z CETA a spoluautor Černé knihy, položil ekonomický rámec na tiskové konferenci následovně: „Nelegální hazard není jen sociální, ale zásadní ekonomický problém. Ztrácí na něm hráči, stát i regulovaný trh, který dodržuje pravidla.“ Tahle věta artikuluje tři ztráty — na hráčích (nevyplacené výhry, ztráta vkladů při krachu provozovatele), na státě (ušlé daně), na legálních operátorech (konkurenční nevýhoda vůči nelegálním, kteří neplatí daně ani neinvestují do ochrany hráče).

Ekonomický propočet CETA: pokud by 30 % černého trhu (tedy 14,5 miliardy Kč GGR) proběhlo přes regulovanou cestu, stát by získal daňový příjem v řádu 4,4 miliardy Kč ročně. I kdyby se podařilo do legálního trhu přetavit jen polovinu tohoto objemu, státní pokladna by rostla o 2 miliardy Kč ročně — což je srovnatelné s tím, co stát aktuálně tratí.

Legální operátoři, kteří dodržují zákon, platí tuto „konkurenční daň“ v několika formách. Petr Knybel, generální ředitel Tipsportu, to vyjádřil slovy: „Nelegální hazard není férová konkurence, ale černý trh, který okrádá stát i samotné hráče a poškozuje pověst celého odvětví. Legální provozovatelé investují do zodpovědného hraní, prevence i do ochrany svých zákazníků.“ Tyhle investice si nelegální operátoři šetří a mohou proto nabídnout vyšší kurzy, které přitahují hráče.

Návrhy řešení, které kniha předkládá regulátorovi

Černá kniha neskončí u diagnózy. V závěrečné části předkládá sadu konkrétních návrhů, které IPRH a CETA adresovaly Ministerstvu financí a širší politické reprezentaci.

Rozšíření blokace webových stránek — nejen o přímé nelegální weby, ale i o reklamní rozcestníky a stránky, které nelegální operátory propagují. Jan Řehola k tomu v rozhovoru pro slovenskou televizi STVR řekl: „Jedním z těch nejdůležitějších opatření je například to, že se neblokují pouze nelegální stránky, ale také reklamní weby a rozcestníky, na kterých jsou tyto stránky inzerované.“

Spolupráce s bankami a poskytovateli plateb — nastavení systematických filtrů pro blokaci plateb směřujících k nelegálním operátorům. Tohle opatření je technicky jednoduché, politicky složitější.

Systematické zvyšování povědomí veřejnosti o rizicích nelegálního hraní — kampaně, informační materiály, spolupráce s operátory, médii a občanskými organizacemi. „Na základě dat vidíme, že současné represivní kroky nestačí. Je nutné posílit technologické nástroje pro blokování nelegálních webů, zjednodušit spolupráci s bankami a poskytovateli platebních služeb a zároveň systematicky zvyšovat povědomí veřejnosti o rizicích nelegálního hraní,“ řekl Řehola na tiskové konferenci.

Zpřísnění sankcí za brand spoofing — zavedení rychlejších takedown procedur, mezinárodní spolupráce s jurisdikcemi, z nichž nelegální operátoři provozují.

Ochrana dětí a mladistvých — Řehola upozornil, že nelegální prostředí je „prakticky mimo jakoukoli kontrolu a často láká děti i mladistvé. Ti se s hazardem setkávají v online komunitách nebo v rámci herních serverů ještě před dosažením plnoletosti.“ Návrhy zahrnují monitorování herního prostředí, spolupráci s platformami pro děti a systematické ověřování věku.

Co Černá kniha znamená pro debatu o hazardu

Dokument jako tento není samospasitelný. Jeho hodnota spočívá v tom, že dává debatě strukturu — místo obecných výroků „nelegální hazard je problém“ přináší konkrétní čísla, jmenované operátory, kvantifikovatelné ztráty a proveditelné návrhy. Tímhle posunuje diskusi z deklarativní roviny do operativní.

Pro sázkaře je Černá kniha příležitostí si uvědomit řád problému. Tisíc sto třináct značek cílících na Čechy není statistika — je to realita, která hrozí každému, kdo si neověří, odkud stahuje aplikaci. Osm set tisíc Čechů riskujících u nelegálních operátorů není teoretický údaj — jsou to reálné osoby, jejichž peníze obvykle končí v zahraničních offshore strukturách bez možnosti vymáhání. Regulatorní rámec, o kterém píše zákon č. 186/2016 Sb., existuje právě proto, aby tenhle rozdíl zůstal viditelný.